MLADŠÍ ŽÁCI SI Z MOHELNICE ODVÁŽEJÍ 3 CENNÉ BODY

02.11.2009 19:49

FBC SOKOL MOHELNICE – FBC ZŠ U STADIONU UNIČOV 

2:3 (1:0,1:1,0:2)

 
 

  Mladší žáci se v podzimní neděli vypravili do nedaleké Mohelnice vyválčit nějaké body. Na úvod se proti nim postavil domácí tým. Od úvodního buly bylo vidět, že půjde o vyrovnaný souboj. První vážnější akce „sokolíků“ vedla k vedoucí brance. Nepokrytý útočník se přesně trefil mezi betony R. Frömla. Ihned po vhazování se vydává na zteč V. Galetka, ale akce končí u gólmana. Mohelnice stále hrozí rychlými protiútoky. Každý hrozí vstřelenou brankou. V 6. minutě A. Skopal „bloudí“ za brankou, ale nepokrytý útočník míjí. V následující minutě úplně volný hráč míjí naši prázdnou branku. Ke konci třetiny se nadechujeme k náporu, ale projektily D. Buřvala a D. Kipritidise míjí určený cíl – síťku v brance soupeře. Na začátku 2. třetiny gólman vytahuje střelu D. Kipritidise nad branku. Volný úder téhož hráče orazítkuje obě tyčky branky a míček jde do pole. Následující minuty jsou ve znamení vyrovnané hry uprostřed hřiště a dlouhými náhozy před branku. V těchto momentech je nejvíce vidět rozhodčí Axmann, který svými verdikty udivuje mnohé příznivce florbalu. V 7. minutě konečně D. Kipritidis vlní síťku za soupeřovými zády. Brance předcházela hrubá chyba obrany Mohelnice. Z vyrovnání se však dlouho neradujeme. Chyba v rozehrávce vede k přečíslení 3 na 1 a domácí tým se ujímá vedení 2:1. Tomuto momentu předcházela hrubá chyba rozhodčího, který zřejmě neví, že hra ve výskoku se píská. Za tohoto stavu se jde do závěrečné třetiny. Trenér Zíka nechává na palubovce nejvíce D. Kipritidise, který je u všeho podstatného. Třetina začíná naším náporem, ale střely letí buď mimo branku nebo do náručí brankáře. Každá akce Mohelnice ovšem opět hrozí brankou, neboť obránci na palubovce spíše „tancují“ než běhají. Zejména výkony D.Buřvala a T.Doláka postrádají jakoukoli ligovou úroveň a je vidět, že co stačilo loni, je dnes už málo. Ve 4. minutě je vyloučen M. Hodulák za nedovolenou hru tělem. Faulovaný hráč neudržel nervy na uzdě a oplácel. Takže oba týmy šly do čtyř. V této herní situaci hráč soupeře zahraje hlavou a je vyloučen. V tomto okamžiku si trenér Zíka bere time – out. Přesilovku hrajeme příliš chaoticky, ale opět nám pomáhá mohelnický obránce. Špatně vyhazuje míček, ten získává D. Kipritidis – 2:2. Dvě minuty nato rozhodčí píská pomalou rozehrávku brankáře. K volnému úderu se staví D. Kipritidis a svou „pumelenicí“ prostřeluje vše, co mu stojí v cestě. Závěrečný nápor soupeře už kluci ustáli a získali perně vybojované  tři body po zápase, kterému by však spíše slušela remíza.

FBC ZŠ U Stadionu Uničov – FBS DDM Olomouc

4:6 (1:2,3:2,0:2)

 

Ve druhém „mohelnickém“ zápase nás čekal největší favorit naší dlouhodobé soutěže, celek olomouckého A-týmu. V základní sestavě jsem po prvním protrápeném zápase provedl několik změn, které se v samotném utkání ukázaly jako pozitivní.

 

Hned ve 25. vteřině zápasu jsem dostali po faulu olomoucké obrany možnost zahrávat trestné střílení. Protože D.Kipritidis na minulém turnaji ze svých dvou pokusů ani jeden neproměnil, rozhodl jsem se dát šanci D.Buřvalovi, který se na tréninku v této činnosti projevoval velmi dobře. Bohužel – po kličce gólmanovi se Davidova střela zastavila o tyč a nikoli o síťku olomoucké svatyně, jak bychom si všichni přáli. Hráli jsme tedy přesilovku, tu se nám však využít nepodařilo. V čase 5:12 se po chytré a rychlé kombinační souhře dostal do vedení náš soupeř, který se touto brankou jakoby uspokojil a přenechal pole našim střeleckým pokusům. Na konci 9. minuty úvodní části bylo srovnáno, kdy se po samostatné akci prosadil D.Kipritidis a srovnal. Naše radost z vyrovnání však trvala pouhých 16 vteřin, když po ostudné chybě v obraně inkasoval F. Zbořil druhý gól. Prostřední část utkání se bohužel florbalem nazvat nedá – kvůli častým vyloučením na obou stranách (3:5 ve 2. třetině) se vůbec „nehrálo“, ale jen bránilo a vyhazovalo. Nutno říct, že na tomto stavu nesou vinu jen a pouze hráči a v žádném případě rozhodčí, kteří pouze trestali zcela evidentní porušení pravidel na obou stranách. Musím zmínit ještě jednu potěšující věc. Při přesilovce soupeře pět ku třem odvedla trojice Skopal, Buřval a Šinglovič vynikající práci, stejně tak i brankář F.Zbořil, který podal v tomto utkání nejlepší výkon za celou dobu své gólmanské kariéry! Abychom se vrátili k dění na hrací ploše – nejprve se po opakované dorážce V.Galetky radoval z vyrovnání náš tým, ale soupeř dvěma zásahy v rozmezí půl minuty odskočil na rozdíl dvou branek. V tomto okamžiku bych očekával spíše psychické zlomení našeho týmu, k mému překvapení se však konal pravý opak! Náš tým to zdravě nakoplo, na lavičce nebylo slyšet ani jedno slovo o tom, že je konec a po našich nadějích. Naopak – hned za sto vteřin bylo po výborné kombinaci přihrávajícího Geiera a střílejícího Kipritidise sníženo, o dvě minuty po kombinaci V.Galetky dokončil hattrick (stejně jako v prvním zápase) kapitán týmu D. Kipritidis a tím tato nervydrásající část utkání skončila.

 

Do třetí třetiny jsme tedy vstupovali za nerozhodného stavu 4:4 s tajnými myšlenkami získat z tohoto utkání ještě něco víc... I přes přestávkové připomínání toho, že musíme neustále ve dvou napadat soupeřovu rozehrávku, dařilo se nám to splnit snad jen v prvních dvou střídáních. Zkušený soupeř se neustále dostával do přečíslení, výsledkem čehož byly nedovolené zákroky našich hráčů. Jeden z nich soupeř v přesilovce potrestal vedoucí brankou, a když necelé tři minuty před koncem přidal i šestý gól, bylo o osudu zápasu definitivně rozhodnuto. V závěru jsme ještě zkoušeli power-play, ale bez jakéhokli efektu.

 


 

Po tomto utkání se musím zmínit o třech věcech:

 
  1. Proti slabším soupeřům nehrajeme už od začátku, ale až za nepříznivého stavu (viz. zápas s Mohelnicí nebo minulý turnaj utkání s Prostějovem)

  2. Obrana týmu, která byla v předchozích dvou letech chloubou našich barev, nemá žádného přirozeného vůdce, oporu, která by dokázala podržet míček, případně jej vyvézt.

  3. Útočná fáze je zoufale málo efektivní! Za šest zápasů jsme v součtu vyslali na soupeřovu branku 205 střel, kolik máme branek – to je na pováženou! Pouze 37!!!

 


 

Po tomto turnaji musím pochválit některé hráče. Zejména jde o F. Zbořila, který se lepší zápas od zápasu – kéž by to takhle pokračovalo dál! V obraně si své odehraje D. Buřval, který by ovšem měl hrát ještě lépe, v jeho možnostech to je. T. Skopal se konečně začíná probouzet a odvádí více než slušnou práci, jako jediný z našich obránců hrál v obou zápasech lehce nadprůměrně. M.Hodulák – co je mu platné sólo přes dvě třetiny hřiště, když vystřelí z 90% slabě a z 8% mimo branku?! Potřebuje zapracovat na střelbě ze všech nejvíc. V obranné činnosti však vyrábí na rozdíl od ostatních beků minimum chyb.T. Dolák – ukazuje se, že na těžší soupeře zatím nemá, s těmi slabšími odvádí solidní práci. D. Kipritidis - sóluje, někdy až příliš a na úkor týmu. Druhá věc je, že by k sobě potřeboval nejen útočné parťáky, ale i nabíhající si obránce, aby měl komu přihrát i dozadu na volného spoluhráče. Naváže na sebe tři protihráče, další dva strážci soupeře hlídají zbylé útočníky a co dělají naši obránci? Stojí u našeho brankáře a brání ho!!! V. Galetka – mistr na výběr správného místa před brankou, výborný při napadání soupeře. M.Šinglovič – co on toho naběhá! Kromě Denise jednoznačně nejvíce naběhaných metrů v zápase, všetečka, která se nebojí jít do souboje s o dvě hlavy vyšším spoluhráčem. Oba dva rostou ve velké hráče.

 

Ostatní hráči odehráli méně zápasů, proto jejich hodnocení nechám až na další turnaj, na kterém se utkáme v závěru listopadu s Prostějovem a lepšící se Litovlí.